ZŠ MLADÁ VOŽKA -HISTORIE
V Mladé Vožici škola, fara a kostel tvořily vždy jeden celek. Stará vožická škola stávala právě na prostranství mezi kostelem a farou. První zpráva, kterou o této škole máme, je z roku 1605. V té době zde byl učitelem Georgius Sarcander Wozicenus.
Další zpráva je z roku 1687, v ní se uvádí, že škola byla téměř na spadnutí. Guberniálním rozkazem proto byla nařízena stavba nové školy a vožická vrchnost, jako patron celé akce, byla vybídnuta k příslušným jednáním. Práce na stavbě ale vázla, a to hlavně po stránce finanční. Nakonec škola vznikla, protože z dalších zpráv se dovídáme, že v ní byly prováděny různé opravy a úpravy, například střecha, kanály a nové lavice.
Určitou katastrofu, při níž se naštěstí nikomu nic nestalo, zažila škola v roce 1830. Tehdy se zřítila část stropu. Školním dozorcem v té době byl lékárník Antonín Abel, který žádal, aby zároveň s opravou stropu byly položeny i prkenné podlahy. Jeho žádost byla hospodářským úřadem zamítnuta.
Škola v Mladé Vožici byla trojtřídní. V první a v druhé se vyučovalo česky, ve třetí německy. První učitel byl vždy zároveň i ředitelem kůru a druhý učitel byl varhaníkem.
V roce 1850, přesně 2.září, byla tato trojtřídka povýšena na vzornou školu. Tehdejší učitel František Švandrlík dostal za dobrou práci titul „Vzorného učitele“. V těchto letech chodil do vožické školy také Celestýn Jabulka, který se později stal zasloužilým učitelem a ředitelem kůru. Oba učitelé, jak František Švandrlík, tak Celestýn Jabulka jsou pochováni na vožickém hřbitově, i když jejich hroby se dnes nedají určit.
V šedesátých letech 19. století si zde zřídila soukromou školu učitelka pro německé hlavní školy slečna Josefina Baierová. V jednotřídním privátním ústavu učila hlavně německy. Po zavedení ručních prací do škol byla nucena svůj ústav zavřít.
V noci z 24. na 25. května 1865 škola vyhořela. Tehdy bylo třeba zajistit novou budovu, a tak byl zakoupen dům čp. 24. Ze zápisu se dovídáme, že dům původně patřil Matěji Hrabětínovi, potom se jeho vlastníci střídali, až poslední z nich, Josefína Heyduková ho prodala Školnímu mladovožickému výboru. Kupní smlouva byla podepsána v roce 1869. Rozpočet na stavbu činil 24 000 zlatých a stavba byla předána 28. května 1876, kdy byla vysvěcena. Řídícím učitelem se stal František Jelínek, ve škole se učilo 599 dětí.
Pro zajímavost uvádíme i tehdejší platy učitelů. V prvé třídě to byla 1 koruna týdně, ve druhé 3 koruny a ve třetí 6 korun týdně. Kromě toho učitelé druhé a třetí třídy dostávali deputát. Podučitel plat neměl. Byl u řídícího na byt a stravu, zároveň se mu pralo prádlo a něco málo si přivydělával domácími pracemi. Rovněž si mohl přivydělat hudbou po hospodách, při svatbách, pohřbech apod.
V roce 1893 byl v Mladé Vožici, v budově čp. 24, otevřen 1. ročník měštanské školy. V témže roce byl rovněž zakoupen pozemek na stavbu nové školy a vykoupen dům čp. 25. Stavba měštanské školy byla zahájena 7. března 1913 a dokončena 20. září 1914. V jubilejním roce 1915 byla nazvána „Husův dům“. Správa obou budov, jak obecné, tak i měštanské byla spojena pod jedno vedení. Ředitelem se stal Jan Beran.
Škola, která prakticky slouží dodnes, má prostorné učebny, dosti světla, široké schody, kabinety, tělocvičnu, kterou vybavila tělovýchovná jednota Sokol. Až do konce 1. světové války ve školství převažovali muži, doménou žen se stalo školství až po 2. světové válce.
V roce 1948 vyšel zákon o jednotné škole a byla uzákoněna devítiletá školní docházka. Pět let na to se docházka změnila na osm povinných let, v roce 1960 se vrátila opět na devět let.
Podle knihy „ Mladá Vožice“, kterou vydalo město Mladá Vožice v roce 2001.
